O souvislostech
Kromě lhostejnosti většiny a sadismu primitivů mě nejvíc rozhořčuje argumentace řady vzdělaných lidí, že zvířata nemohou mít žádný práva, neboť je neumějí sdělit, formulovat a brát se za ně. Každý kdo jen krůčkem poodstoupí z pozic atropocentrismu, zjistí, že svá přirozená práva na důstojný život mají nejen lidé, ale stejně tak zvířata a další živé bytosti, včetně živlů, ostatně celá planeta je živoucí bytost. Povinnosti vyplývající z lidské přirozenosti je uskutečnit a chránit práva nejen lidská, ale kromě jiných také práva zvířat. Ti, kteří se o to pokoušejí, jsou většinou zesměšňováni a uráženi, jejich činnost bagatelizována. Přesto i ta nejmenší pomoc zvířatům vede v důsledku k záchraně člověka a je s ní nerozlučně spojena. Jitka Stehlíková básnířkaVesmír - četli jste?
Armstrong a Aldrin, první lidé na Měsící Psal se rok 1969, sobota 20. července 21:17:41 středoevropského času. V tu chvíli přistáli američtí astronauti...
Paradoxy konečnosti a nekonečnosti vesmíru Newton již v době, kdy se vyhříval na výsluní slávy po vydání Principií, objevil, že jeho teorie gravitace...
Hans Lippershey z Middelburgu vynalezl dalekohled Stalo se tak 2. 10. 1608 jako patentová práva na „přístroj přibližující pomocí čoček věci vzdálené“....
Záhadný nejstarší hvězdný atlas Dunhuang Na obrázku je starověká čínská mapa pozemské severní oblohy. Ručně kreslená mapa je součástí hvězdného...
První družice v dějinách - Sputnik 1 Pokud těleso dosáhne rychlosti 8km/s po jistou dobu, může stát umělou družicí Země a bude obíhat kolem ní....
Astronomie z roku 1490 v klášteře Melk O tom, že všechny osobnosti ranné astronomie Mikuláš Koperník (1473 - 1543), Tycho Brahe (1546 - 1601), Johanes...
GigaGalaxy Zoom - jedinečný fotoprojekt mléčné dráhy Širokoúhlý panoramatický snímek, který pokrývá celou nebeskou sféru, to je projekt, který umožňuje spatřit...
Vynález dalekohledu - 400 let historie Stalo se tak 2. října 1608, když byla v Nizozemsku podána žádost o patentová práva na „přístroj...
Vývoj názorů na vesmír od starověku po novověk V hlubokém "pravěku" vědy nacházíme první astronomické poznatky v Asii u Sumeřanů, Babylonců, Číňanů a...
| Vývoj názorů na vesmír od starověku po novověk |
 |
 |
 |
| Napsal: Mik Herman |
|
První poznatky a pozorování Poznat zakladní zákonitostí, platné pro naši planetu nám trvalo tisíce let. Teprve ve dvacatém století jsme dokázali nahlédnout více do času vesmíru, který se ale často vymyká našemu chápání a který jsme schopni spíš spočítat než ho vnímat našimi smysly. V hlubokém "pravěku" vědy nacházíme první astronomické poznatky v Asii u Sumeřanů, Babylonců, Číňanů a také v Africe, Egyptě i v mayské Americe. Pricip měření pomocí slunečních hodin používali Egypťané už v 3. tisíceltí př.n.l. Délka dne byla tenkrát dosti přesná, 365,25 dne. V roce 2461 př.n.l. Číňané zaznamenávají konjukci planet, Babyloňané v letech 2400 - 2200 př.n.l. dokázali pozorovat pohyb hviezd na noční obloze. Je možné, že první nám známý přístroj na měření výšky slunce gnómon byl používaný v Číně před prvním tisíceltím př.n.l. Dokazuje to kniha Devět kapitol matematického umění psanou nekolika generacemi v časovém úseku 10 až 2 století př.n.l. Číňané zapsali pozorování zatmění slunce v roce 1361 př.n.l. a začali věřit, že je svět kulatý už někdy mezi lety 1 až 100 n. l. Patrně vycházeli ze zápisů od dřívějších indických Árjů. Needham tvrdí, že do té doby byla všeobecně rozšířená víra, že Země je čtverec zasazený v okrouhlých oblacích. A to i přesto, že tuto myšlenku mnozí zpochybňovali. Evropští učenci se po tisíciletí domnívali, že Země je plochá deska, jejíž velikost je omezena obzorem. Nad ní se rozprostírá nebeská klenba, na níž visí všechny hvězdy a vesmírné objekty. Z toho vyplývá, že Země byla považována za střed vesmíru a to je tzv. geocentrický názor. Tento názor skutečně změnil až v 17.století Koperník, díky silnému vlivu církve na všechno tehdější učení. Thales Milétský (624-546 př.n.l.) Jeho uvažování, hledání arché jako pralátky, základu světa, je jedním z prvních dochovaných kroků, kdy člověk vystupuje z mýtu, pravdy o výkladu světa přijímané bez výhrad a kritické reflexe. Byl vynikajícím matematikem a proslul Thaletovou větou, což je matematická věta o velikosti úhlů trojúhelníků vytvořených nad průměrem kružnice. "Všechny obvodové úhly sestrojené nad průměrem kružnice jsou pravé." Mimoto napsal další 4 základní geometrické věty. Chápal Zemi jako plochý kotouč, plovoucí na vlnách moře. Předpověděl zatmění Slunce, které nastalo 28. května roku 585 př. n. l Je pravděpodobné, že napsal nedochované dílo Námořní astrologie (Nautiké astrologia). Anaximandros (610 - 545 př.n.l.) Chápal, že Země je kamenný válec ve vzdušném prostoru a na začátku svého vzniku byla tekutá a plula volně v prostoru. Vyschla a díky dopadajícímu nebeskému ohni vznikli první živočichové a rostliny. Ti nejdříve žili ve vodě, později vystoupili na souš a stali se z nich také lidé. Snad jako první myslel, že Země je samostatné kosmické těleso. Svým tvrzením o akvatickém původu života předznamenal Darwinovu teorii: Hvězdy považoval Anaximandros za ohnivý prstenec kolem Země. Vytvořil jednoduchá pravidla gravitace, mapu světa vycházející z babylonských vzorů a sluneční hodiny. Mechanicky vysvětlil pravidelnost oběhu hvězd a sestavil model oblohy, kde byla středem Země.  Hérakleitos z Efesu (540-484 př.n.l.) Zastával podobný názor jako Thalet s tím, že vše vzniklo z pralátky, kterou byl věčně živý oheň. Pomocí ohně se vše mění: mokré v suché, studené v teplé, kapalné v plynné apod. Dosadíme-li si místo ohně slovo "energie", měl vlastně Hérakleitos pravdu. Proslul mnohými výroky, protrože se z jeho díla dosti zachovalo, např. „Jsme a nejsme, do stejné vody vstupujeme a nevstupujeme“ Hérakleitos měl obrovský vliv na pozdější filosofii. Citovali ho Platón, Aristotelés, Kléméns Alexandrijský ale také Friedrich Hegel nebo Friedrich Nietzsche a Heidegger. Parmenidés z Eleje (540-470 př.n.l.) Jako první soustavně pochyboval o smyslovém poznání a věnoval se otázce bytí. Považoval vesmír za neměnný, jako kouli ze hmoty, která je udržována pohromadě zákonem "nutnosti". Demokritos z Abdér (460-370 př.n.l.) je zakladatel atomistické teorie, která dělí hmotu do nekonečna a výsledkem je nic, protože ale z ničeho nelze hmotu opět složit, musí zde být nějaká nejmenší nedělitelná částice, kterou nazval atomem. Nekonečné množství atomů se pohybuje v nekonečné prázdnotě. Při shlukování a slučování atomů vzniká hmota a z ní všechny věci - celý svět. Protože prostor je nekonečný, musí být i nekonečný počet světů. Demokritos definoval tak myšlenku materialismu, to znamená, že hmota je prvotní. Platón (428-348 př.n.l.) tvrdí, že prvotní je idea (myšlenka) a teprve druhotná je hmota. Známá je jeho představa, že sedíme v jeskyni, zády ke vchodu a na protější stěně pozorujeme obrazy dokonalých idejí, které existují mimo jeskyni. Tvrdil také, že vesmír by měl mít podobu některého z mnohostěnů. V tomto názoru se shoduje i dnes s některými vědci. Například Francouz Luminet pro vesmír navrhl tvar dodekaedru, což by se s trochou představivosti dalo přirovnat k fotbalovému míči. Platón jako zřejmě první zavedl pojem abstrakce, kdy hmotné věci existují jako obraz dokonalé prapůvodní myšlenky. Platón je proto považován za zakladatelem idealismu, to znamená, že idea je prvotní.  Aristoteles (384 - 322 př.n.l.)Objevil řadu zákonitostí a závislostí v přírodě, které chápal jako rozumné a logické uspořádání a z toho odvodil teorii prvotního stvořitele. Aristoteles ale považoval Zemi za střed vesmíru, kolem níž věčně krouží nebeská tělesa, připevněná ke sférám z éteru. Aristotelovo dílo má podobu soustavných pojednání, traktátů, které obsahují přesnou a závaznou argumentaci. Snažil se obsáhnout a uspořádat všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění. Stal se tak zakladatel vědeckých metod zkoumání přírody. Byl žák Platóna, kterého učil Sokrates. Ptolemaios (asi 85 - asi 165) Rozvinul Aristotelův systém a od něj ho převzala křeťanská a katolická církev, která tyto myšlenky nekompromisně prosazovala až do 17. století. Ptolemaios pokládal Zemi za střed vesmíru, okolo něhož obíhají Slunce, Měsíc, planety a hvězdy. Byl zastáncem geocentrického systému. Zavedl 48 souhvězdí, která sestavil z nejjasnějších viditelných hvězd, které mu připomínaly určité obrazce postav, zvířat nebo věcí. Mnohá z jeho souhvězdí se používají v moderní astronomii dodnes.  Mikuláš Koperník (1473 - 1543) Polský kněz a astronom vytvořil jako v evropské části světa jako první heliocentrický model Sluneční soustavy, když umístil do středu Slunce, kolem něhož obíhají ostatní planety po kružnicích. Správně spočítal, že Země se otáčí kolem své osy. Narazil ovšem na silný odpor katolické církve. Úplný název díla, v němž Koperník shrnul shrnul své poznatky v celistvou heliocentrickou teorii, zní De Revolutionibus orbium coelesticum libri VI (Šest knih o obězích sfér nebeských). Kniha, která byla především církevními autoritami považována přinejmenším dalších sto let za nepřijatelnou, přinesla základní obrat v chápání místa člověka v kosmu, neboť na rozdíl od ptolemaivského systému odmítla přiznat Zemi nejvýznamnější místo v centru vesmíru. Johannes Kepler (1571-1630) podporuje myšlenku Koperníka o kruhových drahách planet. Tyto zákony o pohybu planet definuje Kepler během svého pobytu v Čechách, kde na dvoře císaře Rudolfa II spolupracoval s dvorním astronomem Tychonem de Brahe. Zde také navrhl nový typ dalekohledu, v němž je objektivem i okulárem spojná čočková soustava a pozoroval s ním vesmírná tělesa. Definoval tři tzv. Keplerovy zákony, které v obecných podmínkách platí pro většinu známeho vesmíru. 1. Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce. 2. Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké. 3. Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce). Giordano Bruno (1548 - 1600) Italský mnich chápal, že Slunce není středem vesmíru, ale pouze naší Sluneční soustavy. Podle jeho učení je takovýchto soustav nespočetné množství, neboť vesmír je nekonečný a nemá žádný střed. Bruno dále učil, že Bůh je totožný s hmotou, není jejím protikladem ani stvořitelem. Je samozřejmé, že katolickou církví byl Bruno stíhán až po ikviziční soud. Když neustoupil od svých názorů, byl zavražděn - upálen. Galileo Galilei (1564 - 1642) Italský astronom proslul tím, že už rok po objevu dalekohledu Lippersheyem sestrojil vlastní přístroj a pozoroval s ním vesmír. S jeho pomocí objevil v letech 1609 a 1610 krátery a hory na Měsíci, čtyři největší Jupiterovy měsíce, pozoroval fáze Venuše, pás Mléčné dráhy. Prosazoval tak jako jeden z prvních názory o heliocentrické soustavě, za což byl v roce 1633 postaven před inkviziční soud katolické církve. Galileovo dílo je považováno za nejvýznamnější průlom od dob Aristotelových. Navíc jeho konflikt s římskokatolickou církví je brán jako nejvýznamnější příklad prvotního konfliktu náboženství a svobodné mysli a svým způsobem započal obecný ústup společnosti od ryze náboženského vidění světa.  Isaac Newton, sir (1642 - 1727)Anglický fyzik, matematik, astronom a filosof si uvědomoval důležitost spojení, matematiky s ostatními přírodními vědami. To mu umožnilo vysvětlit pohyby měsíce, planet, komet, ale také vznik přílivu a odlivu. V mechanice dokázal, že fyzikální zákony platí nejen na Zemi ale i ve vesmíru. Jeho nejznámějším objevem byly jeho tři pohybové zákony: 1. Zákon síly, 2. Zákon setrvačnosti, 3. Zákon akce a reakce. Dále objevil zákony všeobecné gravitace (Newtonův gravitační zákon). Klasická mechanika se dodnes opírá o jím zavedené pojmy hmotnosti, setrvačnosti, síly a interakce. Objevil mnoho zákonů speciální povahy týkajících se pohybu planet, pohybu v prostředí s odporem, rotujících kapalin etc. Newton si byl vědom jisté nekonečnosti vesmíru a navrhoval zkoumat vždy menší omezené systémy, jako je Sluneční soustava, která může být prvkem dalšího většího systému, galaxie. Paradoxní na jeho učení je, že ikdyž byl hluboce věřící, stalo se jeho učení základem racionalismu, osvícenství, i mechanického materialismu. Byl jedním z prvních, kteří začali s publikováním informací ve vědeckých časopisech (Impakt faktor). Úspěšně vedl anglickou Royal Society, jenž se stala v jeho době nejprestižnejší vědeckou institucí světa. Issac Newton na dlouhou dobu dal vědě základy pro vědecké zkoumání jevů na naší planetě i ve vesmíru. Počátkem 20.století přicházejí dvě teorie, které podstatně mění náš pohled na obě oblasti. Je to Kvantová mechanika a Obecná teorie relativity.  Kvantová mechanika Ta dostala jméno podle myšlenky naznačené Maxem Planckem v roce 1900 a poté vyslovené Einsteinem v r. 1905, podle níž energie elektromagnetického záření je přenášena po nepatrných, ale konečně velkých, kvantech Kvantová mechanika je vedle kvantové teorie pole součástí kvantové teorie, což je základní fyzikální teorie, která zobecnila a rozšířila klasickou mechaniku zejména na atomové a subatomové úrovni. Kvantová mechanika je velmi významná pro celou řadu aplikací v našem každodenním životě Tranzistor, počítače, internet, mobily, mikroelektronika, laser etc. pracují na principech, které hlouběji popisuje a ujasňuje kvantová mechanika. Kvantová mechanika také zdůrazňuje principiálně pravděpodobnostní podstatu našeho vnímání a popisu světa, a upozorňuje na souvislost pravděpodobnosti s naší informací o systému (epistemický charakter pravděpodobnosti). Kvantová mechanika též poskytuje principy, které pravděpodobně umožní dále významně posunout klasické meze výpočetní techniky, a bude hrát zásadní roli v projektu blízké budoucnosti, zvaném kvantový počítač.  Teorie obecné relativityDalší zásadní průlom přichází v roce 1915. V listopadu tohoto roku Einstein přednesl na Pruské akademii věd sérii přednášek, ve kterých popsal svou teorii obecné relativity. Poslední přednáška vyvrcholila jeho slavnou rovnicí, která nahradila Newtonův gravitační zákon. Tato teorie považovala za sobě rovné všechny pozorovatele, ne jen ty, kteří se pohybovali rovnoměrně přímočaře. V obecné relativitě už gravitace není síla, jako byla v Newtonově gravitačním zákoně, ale pouhý důsledek zprohýbaného časoprostoru. Teorie položila základy ke studiu kosmologie a dala vědcům nástroje k porozumění mnoha vlastností vesmíru, z nichž mnoho bylo objeveno až po Einsteinově smrti. Obecná relativita se stala metodou, která zasáhla celou fyziku. Dnes je snad možné říct, že ve vesmíru platí buď Einstanova teorie relativity nebo Kvantová mechanika, případně neplatí ani jedna z nich. Komentáře
(3)
|
Ukaž/Skryj formulář komentáře
| Už jste četli tuto knihu ? | |
Přitom je vsechno jinak a človek nikdy nemůže plnně poznat jak!!!!!!!!!!! Nezbývá nam než věřit (vědcům, velkému třesku, filozofům, komunistům, materialistům, požitkářství, učitelce, Klausovi, nějakému náboženství...) Pokud se zamyslíme, tak si nutně uvědomíme, že náš život není ukotven a nedává smysl a všechno, co jsme si do dnes mysleli je pouze naše víra něčemu nebo někomu, jenom je otázka, jestli víra dnešních lidí není o dost hloupější, než byla víra lidí například ve středověku, tehdy lidé nevěřili tolik lidem, ale věřili Bohu, který všechno stvořil. Jako neomezený autor všeho, se mi zdá důvěryhodnější k odpovědi na otázky, než omezení lidé. Bohužel všechny naše lidské představy, kterým věříme se od reality liší, asi jako je rozdíl mezi nekonečnem a tisícem.