Pokud těleso dosáhne rychlosti 8km/s po jistou dobu, může se stát umělou družicí Země a bude obíhat kolem ní. První myšlenky o realizaci byly sice už v 19. století, ale skutečný impuls dal zřejmě Lloyd V. Berkner na jaře 1950, když doporučil, aby se podobné akce, jakými byly v letech 1882–1883 a 1932–1933 Mezinárodní polární roky (IPY), zaměřené na zkoumání polárních oblastí, opakovaly v pětadvacetiletých cyklech. Byl dán základ projektu International Geophysical Year (IGY).

International Geophysical Year, celosvětová kampaň komplexního studia Země, od jejího nitra až po horní hranici atmosféry měla probíhat od 1. července 1957 do 31. prosince 1958. Proto vědce napadlo, že pro výzkum horních vrstev atmosféry by byla velmi vhodný letající malý objekt.

Vývoj takového objektu bylo v době studené války jak pro SSSR tak USA vojenské tajemství prvného stupně, a tak se do polsední chvíle nevědělo, kdo bude první. Rovněž nebyla jistota, zda je let takového tělesa do 100 kg v těchto výškách vůbec možný. Nakonec byla tato jednoduchá družice zkonstruována Sergejem Koroljovem v Sovětském svazu.

Dnem D se stal 4. říjen1957, kdy v 19:28 UTC byl Sputnik 1 vynesen upravenou dvoustupňovou nosnou raketou R-7 Ta odstartovala z kosmodromu Bajkonur na území Kazašské SSR.

Družice obsahovala jedinou věděeckou aparaturu a tou byl vysílač, který od 4. října do 25. října 1957 vysílal na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz známý pípavý signál, který se ve své době stal symbolem počátku kosmické éry. Vysílaný signál umožňoval poprvé prověřovat zkreslení při přenosu z orbitální dráhy, tedy i vlastnosti atmosféry a ionosféry.
Družice byla koule o průměru 585 mm, složená ze dvou hemisfér které byly hermeticky zapečetěné pomocí 36 šroubů. Hemisféry byly pokryté naleštěným 1mm-tlustým tepelným štítem ze slitiny hliníku-hořčíku-titanu AMG6T. Satelit nesl čtyři antény navržené anténní laboratoří OKB-1. Každá anténa vypadala jako bič o délce 2.4 nebo 2.9m.

Družice oblétala Zemi v počátečních parametrech: výška 215 x 939 km, sklon 65,1°, , rychlost 7,8km/s. Doba existence družice se určovala. podle změn oběžné doby. V důsledku tření o atmosféru se doba oběhu družice na počátku letu zmenšovala o 1,8 s za 24 hodiny (nebo po 15 obězích kolem Země).
Po 1440 obletech vstoupil Sputnik 1 do zemské atmosféry a shořel dne 4. ledna 1958.

Adobe Flash Player not installed or older than 9.0.115!

Komentáře (0)

Ukaž/Skryj formulář komentáře