Severní pól na rozdíl od Jižního pólu leží na dně moře, v hloubce cca 4000m. Musí se k němu po ledu a o to je to obtížnější. Můžete být proto překvapeni, kdo všechno se o Severní pól pokoušel a že vůbec není jisté, kdo byl první. Kolik tisíc kilometrů dělí od sebe magnetický a zeměpisný Severní pól a zajímavé jsou aktivity států, které usilují o přičlenění mořské dna ke svému území. V článku je nastíněna stručná historie objevování počínaje starověkem až k dnešním dnům.

Magnetický a zeměpisný pól
Magnetický kompas neukazuje ke skutečnému Severnímu pólu Země. Spíše ukazuje do blízkosti Severního magnetického pólu Země. Severní magnetický pól se nyní nachází v severní Kanadě. Pól se každý den pohybuje po elipsách a v průměru se pohybuje severně o více jak 40m za den. Důkazy svědčí o tom, že Severní magnetický pól putoval po většině povrchu Země během 4.5 miliardy let od vzniku Země. Magnetické pole Země vytváří částečně ionizované vnější jádro Země, které rotuje rychleji jak zemský povrch. V roce 199 byla poloha Severního magnetického pólu Země na ostrově Ellef Ringnes Island (Canada)

Kde začíná Arktida:
Zatímco Severní pól je bod, na vymezení hranice, kde začíná Arktida existují dva různé názory.

Arktida - klimatická hranice
V současné době se uznává klimatická hranice Arktidy určená tzv. červencovou izotermou + 10° C . Spojuje místa, která v nejteplejším měsíci severní polokoule vykazují průměrnou teplotu + 10° C. Tato hranice zhruba souhlasí s polární hranicí lesa (rozmezím tundry a tajgy). Červencová izoterma + 10° C ohraničuje prostor 26,5 km2; približně 70 % připadá na moře a 30 % na souš. Polární kruh ohraničuje plochu 21,2 mil. km2.

Arktida - zeměpisná hranice
Arktidu by také mohla vymezit rovnoběžka, severní polární kruh (66°33´ s.š.) Je to místo, kde slunce v dobe letního slunovratu, nezapadá. Je to jednou za rok.Jenže díky Golfskému proudu je tato hranice, z klimatického hlediska, na různých místech zeměkoule rozdílaná.  Proto např. Skandinávská část je mnohem teplejší než Kanadská část. Z toho důvodů se většinou používa pro vymezení Arktidy hranice klimatická.

HISTORIE OBJEVOVÁNÍ ARKTIDY A SEVERNÍHO PÓLU

420 p. n. l. Řecký dějepisec Herodot
(asi 484 - 425) pojmenovává severní pól. Název Arktida, odvozený od řeckého "arktos", medvěd, označuje světadíl vymezený na severní obloze souhvězdími Velkého a Malého medvěda.

V roce 1904 se pokusí dosáhnout pólu elegantnějším způsobem - vzducholodí. Základnou je opět Dánský ostrov na Špicberkách, ale pro opožděnou dostavbu hangáru a katastrofální technické zkoušky vzducholodi se let neuskuteční. S vylepšenou vzducholodí, pojmenovanou Amerika se Wellman opět vrací na Dánský ostrov v r. 1907. Pro nepřízeň počasí je odlet k pólu stále odkládán. Dojde k němu až v září, kdy už se ale blíží polární noc a let je kritický. Po dvouapůlhodinovém letu, historicky prvním letu vzducholodi v Arktidě, vzducholoď  přistane na volném ledě pro námrazu a silný nepříznivý vítr. Čtyřčlenná posádka je zachráněna námořníky z Fridtjofa.

Roku 1909 financuje a účastní se nové výpravy ruský šlechtic Popov. Protože osvědčený parník Fridtjof se mezitím u Islandu potopil, Wellman si najímá  parník  Arctic. Na Dánském ostrově bylo potřeba opravit zimní vichřicí poškozený hangár pro vzducholoď. V srpnu vzducholoď Amerika odstartovala se 4 osobami v gondole. Měla těžké stabilizační lano, které se ale po nárazech přetrhlo a vzducholoď začala prudce stoupat. W. sice zůstal klidný, ale jeho švagr v  panice otevřel záklopky plynu a vzducholoď klesla a prudce narazila na kry. Naštěstí jim přispěchala na pomoc nedaleko plující norská hlídková loď Farm. Vzducholoď odtáhli na pobřeží, kde posádka vystoupila, ale nepodařilo se jí stáhnout vzducholoď na zem. Náhlý závan vichřice odtrhl gondolu od obalu vzducholodi, který začal bleskurychle stoupat. Ve výšce asi 2000 m vzducholoď vybuchla. Tisíce ptáků nad zálivem naráz zmlklo...
Při návratu do Norska se Wellman dozvídá, že severní pól mezitím dobyl Cook, a tak své další pokusy vzdal. Protože dalších 5 dnů bylo neobyčejně příznivé počasí, je možné, že by Amerika k pólu  mohla doletět, nebýt švagra, který propadl panice po utržení stabilizačního lana. Otázkou je, zda by se vrátila ..

Roku 1897 založil Peary "Artic Club". Jeho úkolem bylo především shánět peníze na expedici a zabránit tomu, aby jiný Američan nezačal ve veřejném mínění USA konkurovat Pearymu. Také by se nemělo opomenout na to, že ctižádostivý Peary trénoval své Eskymáky jen proto, aby na pólu stanul jako jediný běloch...

Dne 1. 3. 1909 vyrazil Peary s 6 krajany, 17 Eskymáky, 19 saněmi a 133 psy z mysu Columbia na pobřeží Ellesmerova moře k pólu (celkem 760 km). Taktika dobytí pólu byla celkem zajímavá: Peary měl několik skupin mužů. První skupina vyšla kupředu, založila zásobovací stanici a předala výzbroj další skupině, která až k tomuto bodu pochodovala bez zátěže. První skupina se vrátila zpět. Tímto způsobem zdolali celou trasu. Nejlepší psi a muži se šetřili na závěr.
V poslední skupině byl tedy Peary, 4 Eskymáci a černošský sluha Henson. Jejich namáhavý pochod na sever skončil 6. 4. 1909 v 10 hodin dopoledne. Na pólu provedli nezbytná měření, udělali fotografii a vyrazili zpět.
23. 4. 1909 dosáhli znovu mysu Columbia a o několik dní později dosáhli expediční lodi Roosevelt. Zarážející je  ale rychlost, kterou Peary zdolal tuto trasu. Např. mu stačilo jen 5 dní na překonání posledních 246 km k pólu! Je možné, že pro Pearyho pracoval led, protože 1000 km nezvládne nikdo na polárním moři za pouhých 20 dní! Podtrženo sečteno: Pearymu stačilo na jeho výpravu 53 dnů - z toho 43 dnů pochodu a to nemůže stačit na cestu z pevniny k pólu a zpět.

Cookova výprava
Když Peary 17. 8. 1909 přistál u eskymácké osady Etah na severo-západě Grónska, čekalo ho překpapení. Dozvěděl se, že americký lodní lékař F. A. Cook už tu byl před rokem také a zřejmě se vracel z expedice, která ho dovedla k severnímu pólu.
18. 2. 1908 se Cook (42 let) společně s 10 Eskymáky, 11 saněmi a 103 psy vydal na cestu. Vyrazil z Grónska přes ostrov Axela Heiberga až k pólu, kterého dosáhl 21. 4. 1908.
Cook v této "hře" nebyl outsiderem. V letech 1892 - 93 podnikl s Pearym cesty do Arktidy, pak sbíral zkušenosti na Aljašce a v r. 1906 stanul na Mt. Mc Kinley, což ovšem bylo později vyvráceno. Cook tedy nebyl příliš důvěryhodnou osobou (ale ani Peary neměl jasné důkazy svého prvenství).

Severní pól konečně dosažený aneb kdo byl první
Až nyní začalo zápolení o to, kdo stanul na sev. pólu jako první. Zápolení o novinové řádky, a o peníze. Jelikož Peary ani Cook nemohli předložit přesvědčivé navigační záznamy, nezvítězil ten, kdo dobyl více bílých míst na vrchlíku, nýbrž ten, na koho se spotřebovalo více tiskařské černi. Komise složená z členů National Geographic Society dne 3. 11. 1909 potvrdila, že pólu dosáhl Peary. Ovšem slavnou větu: "Konečně na pólu!" nenapsal Peary do deníku výpravy, nýbrž na volný list papíru. Kde? Na pólu, na lodi, doma? A tak byla otázka dobytí severního zeměpisného pólu oficiálně rozřešena. Ovšem jestli Peary skutečně došel až na samotný pól se asi už nikdy nedovíme.     

Tady se naskýtá otázka, zda byl pól vůbec tehdy objeven. Severní pól není pevný bod, a i kdyby ho někdo dosáhl a vztyčil vlajku, všechny důkazy by proudění do roka odneslo někam k východnímu pobřeží  Grónska. Jen kdyby byli oba aktéři, Robert Edwin Peary a Frederick Albert Cook, dorazili současně přesně na to místo, které nazýváme severní pól, pak by dnes bylo jednoznačně prokázáno, že pólu skutečně dosáhli.

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ VÝPRAVY

1926 Američan R. Byrd s pilotem F. Bennettem uskutečnili první let ve třímotorovém fokkeru Josephine Ford. Byrd tvrdil, že přeletěli točnu, ale nad jeho letem visí velký otazník.

Komentáře (0)

Ukaž/Skryj formulář komentáře