Samotný projekt přímo vzešel z projektu Phoenix, který se zabýval možností přenosu lidských myšlenek. Za účasti největších vědců tehdejší doby jako Albert Einstein, Nikola Tesla a John Von Neuman bylo zjištěno, že na to, aby se těleso stalo neviditelným je potřeba takové těleso zrychlit na vyšší rychlost než je rychlost světla. Tady se ale objevuje jeden obrovský protiklad. Žádné existující hmotné těleso na této planetě nemůže překročit tuto rychlost. Prostě to nejde, takové těleso by totiž bylo zničeno. Ale pokud by kolem takového tělesa rotovalo pole elektromagnetických částic větší rychlostí než je rychlost světla, nastal by zcela stejný efekt. Pomocí zcela vyjímečných obrovských generátorů bylo možno takové elektromagnetické pole kolem pokusné námořní lodě vytvořit.

Na základě takových poznatků byla o několik roků později provedena teleportace tisíce tunové námořní lodě na vzdálenost asi 500 mil. Tato loď byla údajně na několik hodin neviditelná a přenesena do jiného rozměru. Po tomhle (ne prvním a posledním pokusu) se vrátili zpět do reálné doby jen někteří členové posátky - buď zcela v plamenech, nebo úplně šílení. Lidé, kteří se něčeho takového zůčastnili měli další život velice strašný. Byli opakovaně vtahováni zpět do jiného rozměru. Jen pro zajímavost: v době, kdy byla kniha napsána (1994) žijí jen dva účastníci pokusů.

Většina věcí v této knize je až moc neuvěřitelných a pro nás zcela nepochopitelných. Například několik mužů při pokusech vkročilo do jakési nicoty a nic po nich nezbylo. A to ani tehdy, pokud se pole vypnulo nebo znovu zapnulo. Prostě najednou zmizeli v čase a už nikdy je nikdo neviděl. Samozřejmě americká vláda se snaží přesvědčit veřejnost o tom, že se něco takového vůbec nikdy neuskutečnilo.

V dalších částech knihy narazíte na Dr. Morrise, který zemřel jen proto, že se dopátral pravdy o Filadelfském Experimentu. Přečtete si jeho korespondenci s autorem knihy, kde dle jeho názoru jsou v tmavých místech kráterů na měsíci vidět pohybujíci se světla a neznáme předměty opuštějící měsíc. Dále o záhadném deníku s poznámkami, které jsou důvěrným zdrojem perfektních znalostí létajících talířů, jejich zdrojů pohonu a bytostí, které jej ovládají. Také něco o Carlos Allende, o člověku, který údajně přežil FE a hlavně o Al Bielek. Ten měl být údajně (aby nemluvil) při FE poslán do budoucnosti. Podle něj se jednoho dne při pokusu objevil jakýsi netvor. Stroje v ten okamžik nešly vůbec vypnout. I po odříznutí elektrických kabelů stroje nadále pracovaly.

Samotný Albert Einstein řekl toto : "Pokud člověk stvoří vysoce komplikovaný stroj a dá mu dostatek energie, stane se sám inteligentním." Ze strachu před hrozícím nebezpečím musela být příšera poslána do budoucnosti. Něco se dozvíte o tajemné substanci, která po aplikaci ve formě nátěru zaručí neviditelnost předmětu či tělesa na vzdálenost větší než 30m.

Ovšem nejvíce zajímavou částí této knihy je několik posledních stránek. Určitě většina z vás vícekrát přemýšlela o tom, co vše by bylo možno dělat pokud bychom byli neviditelní. Je zde podrobně popsána jakási metoda sedmi kroků, pomocí které několik jedinců dovede nechat své tělo zmizet. Jedná se o postup, pomocí kterého dochází k vytvoření energetického oblaku kolem dané osoby. Největším kritériem úspešnosti je pouhá trpělivost a dostatek času. Takže jediné co už mohu dodat je, že si prostě tuhle knihu nenechte ujít. A je jen zcela na Vás, zda tomu o čem se v této knize dočtete budete věřit.

DALŠÍ KNIHY O FILADELFSKÉM EXPERIMENTU:

The Philadephia Experinent: Project Invisiblity - William L. Moore & Charles Berlitz
Invisible horizonts: True mysteries the sea - Gaddis Vincent H.
Alien contact and human deceptions - Jacques Vallee

Ukázka:

USS Eldridge byl zakotven u mola ve Philadelphia Navy York (Filadelfská námořní báze na leteckém snímku vpravo z roku 1947) a plně obsazen posádkou, načež byl uveden do bojové pohotovosti. Během samotného experimentu, který později vešel do povědomí jako neblahý Filadelfský experiment, bylo dosaženo úplné optické neviditelnosti po dobu asi 15 minut a byla vidět pouze proluka ve vodní hladině, vytvářená neviditelným trupem. Nedostatečné zvládnuté fyzikální aspekty projektu však způsobily rozkmitání prostoru, vzniklo nestabilní energetické pole vyššího řádu, a to vyvolalo otevření časového tunelu na pomezí paradimenzní hranice, kolem které začal celý systém obsahující USS Eldridge i jeho posádku oscilovat, až se zhroutil.

Tyto události teorie nepředpokládala. Vysvětlení události bylo nalezeno později v rámci studií k projektu Montauk. Ukázalo se, že optická neviditelnost odklonem světla podél elektromagnetického pole obklopujícího USS Eldridge se nemůže podařit, protože toto pole je příliš slabé, ale naopak je dost silné, aby mohlo vyvolat otevření portae inductae, do níž USS Eldridge vstoupila a celý systém pak osciloval kolem hranic obou paradimenzí. Projevilo se to tím, že USS Eldridge se po několika minutách přemístil z Filadelfie do Norfolku ve Virginii a posléze do Portsmouthu, načež se opět ocitl u mola Philadelphia Navy Yardu. Prostorová oscilace probíhala proto, že celý systém neměl uzavřen "prostorový a časový zámek". Část posádky měla následně různé zdravotní potíže, několik námořníků bylo psychicky dezorientováno a několik z nich utrpělo i vážné mentální poškození.