Černé moře se dnes rozkládá na ploše 461 000 km² a jeho největší hloubka je 2210 m., ale při poslední době ledové (kulminovalo ve východní Evropě  před okolo 12.000 lety), teploty poklesly na roční průměr -2°C až -3°C, deště se vyskytovaly zřídka a množství vypařované vody z hladiny Černého moře bylo vyšší než jeho přítoky. Hladina se začala snižovat.
Minimálního stavu dosáhla, v porovnání s dnešním, mezi -90 až -120 metry. Tento pokles byl  hlubší než dosahuje dno Bosporské úžiny, a proto byl přerušeno spojení se Středozemním mořem, které tehdy kleslo o pouhých 30 metrů. Černé moře bylo tak přeměněno na sladkovodní jezero.
Důkazem jsou dnešní nálezy fosilií sladkovodních mlžů, datovaných radikarbonovou metodou do období před 9.000 - 11.000 lety nebo prohloubení říčních koryt o více jak 100 m.

Důvodem, proč jsou současní vědci tak zainteresováni do průzkumu těchto pravěkých břehů je fakt, že byl osídlen velmi vyspělou civilizací.

Ke katastrofické záplavě černomořského jezera došlo pravděpodobně před 7.600 lety, kdy byla v závislosti na vysokém nárůstu vodní hladiny Středozemního moře prolomena bosporská úžina. Tento úkaz mohl být zdůrazněn i zemětřeseními, které byly v těchto dobách a této části světa časté. V momentě začátku katastrofy byla černomořská hladina v porovnání se současnou nižší o 120 m, a se Středozemní o 30 m. Jejich rozdíl tedy činil 80 m. V okamžik průlomu Bosporu musely být následky pro usídlenou civilizaci na břehu fatální. Když pomineme ničivé vlny tsunami, ke kterým mohlo také dojít, stoupala hladina tehdy klidného jezera o 12-15 cm denně a její vody si probíjely cestu břehem stále výše a výše, pohlcujíc vše rychlostí až 1 km / den. Tento proces probíhal dokud se hladina Černého moře, Středozemního a světového oceánu neustálila na stejné úrovni. Rozdíl hladin obou dvou moří se nakonec ustálil na dnešních 35 - 50 metrů.

Ekologická katastrofa
Náhlé vniknutí oceánských organismů přes Bospor ve vodě o salinitě 38 promile do sladké vody, způsobylo velkou ekologickou změnu, úhyn všech sladkovodních organismů. Ty, jejichž těla neklesla na dno, pokrývala hladinu nově vzniklého moře a jeho pobřeží. Rozkládající se organismy na mořském dně za spoluúčasti ještě přítomného kyslíku otravovaly vodu jedovatými sloučeninamy a hnijící hmota na hladině a v jejím okolí plnila ovzduší toxickými plyny. Nepochybně byla tato katastrofa také důvodem přenosu událostí přeživšími jedinci, ať už psanou, ústní nebo symbolickou formou, předávána z generace na generaci. Kdoví, třeba právě tato náíhlá změna byla známá biblická potopa světa.