O souvislostech
Zvíře musí porazit soupeře v zápase jedinec proti jedinci, nemůže ho z dálky, ze skrýše zastřelit ani ho usmrtit tyčí nabitou elektřinou. C.A.SkriverOceán a moře - četli jste?
Filadelfský experiment V knize Velitel X : Filadelfský experment se dozvíte něco málo o tom, co mohlo být oficiálně uvolněno, nebo...
Záhada starověku - mapa admirála Piri Reiseho Roku 1929 byly v tureckem paláci Topkapı Palace nalezena mapa, kterou vytvořil v roce 1513 turecký admirál a...
Nejmenší a největší známá mořská ryba V roce 2004 byl popsán nejmenší obratlovec na světě. Je jím ryba. Měří 7 - 8 milimetrů a váží méně...
Freedom největší plovoucí dok na moři Největší letadlová loď Carnival má délku 273m, loď Destiny má výtlak 100 tisíc tun a největší...
Medúzy v Evropě, medůzy tajemné i vraždící Podle posledních poznatků existuje v mořích a oceánech asi 300 druhů medúz. Většina Evropanů zná medúzy z...
Třicetimetrové vlny nejsou na moři vzácností Za posledních dvacet let se potopilo asi 200 tankerů a velkých dopravních lodí. Značnou část těchto...
Katastrofický vznik Černého moře před 7500 lety Jedním z velkých sladkovodních jezer, které vznikly činností ledovců v obdobích, kdy Země byla silně...
Martin Behaim - Čech, který vymyslel glóbus Byl poslední červen Anno Domine 1507 a v nemocničním útulku hospitálu sv. Bartoloměje umírá v naprosté...
Mořeplavec Rudolf Krautschneider je také spisovatel Mořeplavec Rudolf Krautschneider pluje po mořích desítky let. Píše o jednoduchých věcech, které už...
Záhada plachetnice Mary Celeste Náhlá zmizení lidí vždycky přitahovala lidskou pozornost. Zvláště, když byla nevysvětlitelná. Je popsáno...
| Třicetimetrové vlny nejsou na moři vzácností |
 |
 |
 |
| Napsal: Pavel Matusek |
|
Vypadalo to, jako bychom jeli přímo na bílé útesy u Doveru. Tak popsal setkání s gigantickou vlnou kapitán lodi Queen Elizabeth II Ronald Warwick. Téměř 300 metrů dlouhý a zhruba 30 metrů široký luxusní parník, který může přepravit téměř 1800 cestujících, na "vodního obra" narazil v únoru 1995 při cestě z Evropy do New Yorku. Ve čtyři hodiny ráno vzbudil pasažéry zvuk tříštícího se skla. Obří vlna rozbila okna velkého salonku nacházejícího se 22 metrů nad vodní hladinou. A to byl teprve začátek. "Celá loď se začala chvět a silný proud vody spláchl palubu," vzpomíná na nepříjemný zážitek Ronald Warwick. Vlna musela dosahovat zhruba třicetimetrové výšky. Pěnu, která se vytvořila na jejím vrcholu, měla totiž posádka stojící na můstku ve výšce 29 metrů nad hladinou, přímo před očima. Další případ se stal jednoho týdne na přelomu února a března roku 2001, kdy narazila dvě turistická plavidla - Bremen a Caledonian Star - v různých místech jižního Atlantiku na asi třicetimetrovou vodní hráz. Vlna rozbila u obou lodí okna na kapitánském můstku. Více než sto metrů dlouhé plavidlo Bremen se dokonce díky poničení palubních přístrojů stalo na několik hodin neovladatelným. Zkušený kapitán této lodi Heinz Aye později uvedl, že nic podobného v minulosti nezažil. Na setkání s obřími vlnami však nevzpomínají jen námořníci. Zhruba ve stejné době jako posádka lodi Queen Elizabeth II zažili něco podobného také lidé pracující na ropné plošině Draupner v Severním moři. Z neklidného moře se náhle vynořila 26 metrů vysoká vlna. Její "kolegyně" v blízkém okolí však dosahovaly sotva poloviční výšky. Ani během silné bouře zpravidla výška mořských vln nepřesáhne patnáctimetrovou hranici. Barvitá vyprávění námořníků popisující více než třicetimetrové vlny připadala vědcům v minulosti stejně důvěryhodná jako vzpomínky na setkání s mořskou pannou. Nyní se však začíná ukazovat, že se "vodní obři", schopní poslat ke dnu zaoceánský parník, po mořské hladině skutečně občas prohánějí. Výraznou část potopených lodí asi 200 za poslední dvě desetiletí představují obrovité tankery či velké dopravní lodě. "Každý týden klesnou ke dnu v průměru dvě velká plavidla," říká Wolfgang Rosenthal z Institutu pro pobřežní výzkum v německém Geesthachtu. Příčiny podobných havárií však nikdo nestuduje tak pečlivě, jako je tomu při leteckých neštěstích. "Potopení lodí se často připisuje jednoduše špatnému počasí," říká Rosenthal. Vposlední době se však se ukazuje, že řadu havárií mají na svědomí právě vlny, které svou výškou někdy předčí i desetipatrovou budovu. Jak vlastně tito "vodní obři" vznikají? Kde se nejčastěji vyskytují? Odpovědi na tyto otázky hledají vědci z různých evropských zemí v rámci projektu nazvaného MaxWave. Badatelé se nejprve domnívali, že se gigantické vlny objevují jen velmi zřídka. Výzkum, který využívá data získaná prostřednictvím satelitů, ale hovoří zcela jinak. Vyplývá z něj, že se obří vlny po mořské hladině prohánějí poměrně často. O nových poznatcích vědců na svých internetových stránkách koncem července informoval vědecký časopis Nature. Vědecký pohled na problematiku obřích vln  Zajímavé informace o gigantických vlnách přinesly snímky, které pomocí speciálních radarů pořídily satelity Evropské vesmírné agentury označované ERS-1 a ERS-2. Ty totiž na rozdíl od běžných družicových záběrů dovedou zachytit proměny mořské hladiny i v noci a při zatažené obloze. Radarové snímky tedy mohou posloužit jako spolehlivý zdroj informací i za bouřlivého počasí.Vědci matematicky zpracovali data pocházející z doby, kdy došlo k nehodě obou zmiňovaných výletních plavidel. Analýza zhruba 30 tisíc radarových snímků mapujících období jen asi tří týdnů odhalila v různých končinách světa zhruba deset vln vyšších než 25 metrů. "Obří vlny se objevují častěji, než jsme původně předpokládali," komentoval výsledek Wolfgang Rosenthal.Oceánografové se zaměřili na odhalování příčin vzniku gigantických vln. Zatím se jim však podařilo najít jen některé. Vědci například zjistili, že nezvykle vysoké vlny vznikají v místech, kde se obyčejné vlny střetávají s výraznými oceánskými proudy a víry. Síla proudění se tak koncentruje, a díky tomu se mohou zrodit gigantické vlny. Susanne Lehnerová, oceánografka z univerzity v americkém Miami, popsaný proces přirovnává k soustřeďování světelné energie do malé oblasti pomocí optické čočky. Častější výskyt obřích vln podle vědců hrozí především v blízkém okolí východního pobřeží jižní Afriky. Právě tam se totiž teplý Agulhaský proud, který přichází z Indického oceánu, střetává s dalšími podmořskými proudy Atlantiku. Lodě se však nemohou cítit bezpečně ani na severu Atlantského oceánu v místech, kde se teplý Golfský proud setkává se studenými vlnami Labradoru. (Ten vlastně odvádí chladnou a méně slanou vodu ze Severního ledového oceánu do Labradorského moře.) Obří vlny vznikají také díky proměnám počasí. Objevují se například v oblastech nízkého tlaku, může je však vyvolat i déletrvající silný vítr. "Vodní obr" se často "zrodí" také v situaci, kdy několik rychle se valících vln narazí do jiných, které se pohybují pomaleji. Atlas vln Nyní vědci přemýšlejí o tom, jak před útoky gigantických vln ochránit různá plavidla. Jednou z možností je výroba lodí, která by byly po technické stránce alespoň částečně připraveny na možný střet s nebezpečným živlem. Odborníci se však především snaží o zpřesnění předpovědí výskytu obřích vln. Již nyní spolupracují při vytváření speciálního atlasu. V tomto "souboru map" chtějí postupně vyznačit oblasti, kde se nebezpečné vlny objevují. Badatelé také zkoumají, jaké počasí předchází vzniku nebezpečných vln. V současné době mají vědci k dispozici tři čtvrtiny potřebných radarových snímků z družic ERS-1 a ERS-2. "Analýzu bychom rádi dokončili na začátku příštího roku," podotýká profesorka Lehnerová. Některé další zaznamenané obří vlny 1944 - Přes příď britského námořního křižníku Birmingham se při plavbě v Indickém oceánu přehnala gigantická vlna. Kapitánovi, který stál na můstku 18 metrů nad vodní hladinou, opláchla mořská voda kolena. 1966 - Italský zaoceánský parník Michelangelo potkal 21 metrů vysokou vlnu během své cesty do New Yorku. Vodní živel zasáhl velitelský můstek, poničil několik kajut první třídy, a dokonce zabil dva pasažéry a jednoho člena posádky. 1995 - Obří vlna se přehnala přes těžní věž Veslefrikk B v Severním moři. Členové posádky hovořili o "mohutné hradbě", kterou bylo možné spatřit pár minut před vlastním nárazem vody. 2000 - Více než dvacetimetrová vlna zasáhla britský parník Oriana během plavby severním Atlantikem. Posádka lodi zrovna vysílala tísňové volání. Podle časopisu New Scientist a New Oceans.net 06/2004 připravil Pavel Matusek
Nastav jako oblíbené
Share - Sdílet
Pošli to emailem
Komentáře
(1)
|
Ukaž/Skryj formulář komentáře
| Už jste četli tuto knihu ? | |