STRUČNÁ HISTORIE OCEÁNOGRAFIE A OBJEVOVÁNÍ MOŘSKÝCH HLUBIN
(do roku 1900) |
|
cca 4500 př.nl.
První záznamy o potápění
Kultury, obývající pobřeží v Řecku a v Číně se potápějí nejen jako způsob obživy, ale také z hlediska obchodu a válečnictví. Zajímavé známky o potápění máme už z doby kamenné a to z nástěnných kreseb v Arnhemu (Austrálie). Tyto kresby znázorňují muže, jak plavou s oštěpy a rybami navlečenými na šňůře. Na jednom asyrském reliéfu z doby 4000 př.n.l. jsou znázorněni plavci dýchající z koženého vaku, kteří se hodně podobají dnešním potápěčům s tlakovými lahvemi. Jestli měl vak plavce jen nadnášet, nebo byl opravdu určen k dýchání pod vodou je bohužel stále otázkou. |
|
4000 př.nl.
První plachetní lodě
Starověcí Egypťané vyvinuli první lodě s plachtami, které jsou nám známy z historie. Tyto lodě byly pravděpodobně užívané jen pro plavbu ve východní středozemní oblasti a blízko ústí Nilu. |
|
1000 - 600 př.nl.
První plavby po otevřeném moři
Féničané podnikají první dlouhé plavby za obchodem, aby objevili nové zdroje pro své obchody. Doplouvají do Indického oceánu, Severního moře, Rudého moře a pravděpodobně kolem roku 590 př.nl. obepluli celý africký kontinnet. |
|
360 př.nl.
První potápěčský zvon
Řecký filosof Aristoteles zapisuje svůj pokus o ponoření do moře pomocí potápěčského zvonu v knize Problemata.
Potápěčský zvon je v principu rozměrná nádoba obrácená dnem vzhůru, zatížená tak, aby se pod vodou nepřevrhla a připevněná k lanu či k řetězu, na němž se spouští do pracovní hloubky. Zmínky o podobných zařízeních pocházejí již z období antiky, kdy se potápěči nadechovali z ponořených sudů, aby déle vydrželi pod vodou.
Římané potom potápěčské umění Řeků ještě zdokonalili. Jejich potápěči využiti pro válečné účely uměli zatloukat do mělkého dna ostré kůly, jako ochranu přístavů před nepřátelskou flotilou, i tyto kůly zase odstraňovat, aby byl přístav dobyt. Často také nepřátelským lodím přeřezávali kotvy, aby se rozbily na nejbližších útesech. Určitě také využívaly služeb potápěčů k vyzvedávání cenností a to dokonce i na vracích potopených lodí. Už v té době ke své práci pod vodou používali důmyslné zařízení - potápěčský zvon tzv. keson. S kesonem už nebyl potápěč úplně závislí na hladině a pod vodou mohl pracovat, sice omezenou, ale přesto mnohem delší dobu. Víme o tom od Aristotela z jeho spisu "Problemata", který je přibližně z roku 360 př.n.l. Keson se pak používal po mnoho staletí a jeho technicky dokonalejší verze se používají dodnes. |
|
900
Éra vikingských plaveb
Vikingové objevují Grónsko a americký Newfoundland. Jsou první, kteří zřejmě dokázali využít pro své plavby Polárku a dokázali určit i zeměpisnou šířku. |
|
1452 - 1519
Plány ponorky Leonarda da Vinci
V pozůstalosti geniálního Leonarda byly nalezeny nákresy podmořského plavidla. Jsou jedny z mála dochovanými záznamů konstrukce potápěčských zvonů a podmořské lodi. Bohužel i on se dopouští chyby, podobně jako mnozí před ním, když kreslí potápěče s dlouhou dýchací trubicí až k hladině. Kreslí také některé potápěčské pomůcky jako například, plovací blány na ruce a na nohy (ploutve přišly až o 5. století později!) |
|
1519 září
První obeplutí světa
Ferdinand Magellan a jeho flotila 3 lodí odplula z Portugalska na plavbu kolem světa. Zbytek výpravy se vrací až v roce 1521 a jejich kalendář se liší o jeden den s evropským. Přinášejí tak první jasny důkaz o kulatém tvaru zeměkoule na území Evropy.
|
|
1535
První potápěčský přístroj
Guglielmo de Lorena vynalezl první skutečný potápěčský zvon. Potápěč si ho nesl na zádech a mohl se s ním pohybovat v malé hloubce kolem jedné hodiny. |
|
1578
Anglický matematik William Bourne nakreslil jedny z prvních a detailně provedených plánů podmořské lodi. Není ale žádný důkaz, že by plavidlo postavil. |
|
1620 (1624)
Nizozemský technický génius Cornelis Debbel sestrojit a v praxi vyzkoušet první podmořské plavidlo. Historická událost se stala roku 1620 (nebo 1624) na řece Temži v Londýně za účasti samotného krále Jakuba I, který se stal i prvním známým pasažérem ponorky na světě. První historický ponor se konal 4 metry pod hladinou a plavidlo urazilo pod vodou asi 10 km za 3 hodiny. Stálý přístup vzduchu zajišťovaly pružné hadice, vyvedené z lodi na hladinu do speciálních dřevěných růžic, které plavidlo vleklo za sebou na hladině.
Více článek...
První ponorka se ponořila do Temže |
|
1690
První potápěčský zvon s přívodem vzduchu
Anglický astronom Edmund Halley (1656 - 1742) vyvinul potápěčský zvon, který má už přívod vzduchu z hladiny.
Používání zvonů doznalo značného rozvoje zejména v 17. století. Byly vyráběny ze dřeva s olověnou zátěží připevněnou po obvodu spodního okraje, odlévány z kovu, případně měly dřevěné stěny potažené pláštěm z olova. Vyskytly se též zvony v podobě skleněných bání. Posádku zpravidla tvořili jeden až tři muži.
Zásadní nevýhodou této původní konstrukce zvonů spočívala v neúprosném fungování fyzikálního zákona pojmenovaného po svých objevitelích Boylovi a Mariottovi. Zákon pojednává o vztahu mezi tlakem a objemem izolovaného množství plynu nebo plynné směsi. Přitom platí, že objem se zmenší tolikrát, kolikrát se zvýší tlak. Při potápění stlačovala voda odspodu vzduch uvnitř potápěčského zvonu o to více, čím větší byla hloubka, a tím zmenšovala suchou část jeho vnitřního objemu. Deset metrů pod hladinou bylo takové zařízení zaplaveno přibližně z poloviny, ve dvacetimetrové hloubce již ze dvou třetin a pokud se někdo odvážil sestoupit do hloubky čtyřiceti metrů, zůstala nezaplavena pouhá pětina původního objemu u samého stropu potápěčského zvonu. |
|
1700 - 1715
První nepromokavé obleky
Rytíř de Beauve vyvíjí pro námořnictvo vodotěsný oblek s olověnými botami. Vzduch je dodáván z povrchu hadicemi upevněné k helmě - zvonu. |
|
1715
První uzavřená ponorná zařízení
Angličan John Lethbridge vyvíjejí nový skafandr pro jednoho muže. Oblek je vyztužený, potažený nepromokavou kůži, na hlavě má zvon s průhledem v hlavové části a níže jsou dva otvory, na kterých jsou připevněné vodotěsné rukávy. |
|
1768, 26. srpen
Na plavbu kolem světa vyplul kapitán James Cook s posádkou na lodi Endeavour. Během plavby byl sledován pohyb Venuše kolem slunce a mapován Pacifik. Během této a následující další plavby bylo poprvé použito chronometru na přesné měření zeměpisné délky. |
|
1772
První potápěčská helma
Francouzský vědec Sieur Freminet sestrojil první potápěčskou helmu, do které byl vháněn vzduch hadicí s hladiny. Tento způsob umožnil pobyt pod hladinou více jak jednu hodinu v hloubce až 16 metrů. |
|
1788
Američan John Smeaton domyslel několik vylepšení k potápěčskému zvonu. Ten byl odlit z litiny a byl k němu připojen speciální přívod, kterým byl vháněn vzduch z hladiny. |
|
1797
Německý mechanik Karl Klingert vymyslel nepromokavý podmořský oblek s helmou a revolverovou hlavici se vzduchovou nádrží, který umožňoval pobyt pod hladinou na krátký čas. |
|
1800
Robert Fulton, vynálezce parníku, sestrojil ponorku zvanou Nautilus. Toto plavidlo doutníkového tvaru, vyrobeno ze dřeva a ocelových plátů, se mohlo pohybovat v horizontální poloze pomocí kormidla, klesat i stoupat. Tento princip je používán dodnes. |
|
1818
Sir John Ross se potopil více než míli do severního Atlantiku a pozoroval velké mořské hvězdice a červy. |
|
1820 – 1825
Angličan William H. James zkonstruoval podvodní dýchací přístroj zvaný Scuba (self-contained underwater breathing apparatus). Přístroj umožňuje potápěčům dýchat stlačený vzduch ve speciálních ocelových láhvích a umožnil tak svobodný pohyb lidí pod hladinou více jak hodinu. |
|
Charles Darwin1830, 27 prosince
Vyplula na svou plavbu kolem světa H.M.S. Beagle. Výpravy se zúčastnil Charles Darwin, který shrnul své výzkumy rostlin a živočichů do knihy The Origin of Species. Ta způsobila doslova revoluci v chápaní vývoje života na Zemi. I když dnes jsou některé jeho názory překonány, jeho názor na evoluční vývoj organismů je dodnes uznávaný. |
|
1837
Nejznámějším konstruktérem prvního potápěčského skafandru byl nepochybně Augustus Siebe. Jeho skafandr z roku 1819 měl kovovou přílbu, přívod vzduchu hadicí od pumpy umístěné na hladině, avšak kombinéza sahala pouze k pasu a byla dole otevřená. Skafandr fungoval dobře, pokud se uživatel držel ve vzpřímeném postoji. Siebe svůj vynález dále vylepšoval a s konečnou verzí přišel roku 1837. Siebe dodával ke svým skafandrům i výkonné vzduchové pumpy. Siebeho skafandry ověřila i armáda, rychle se rozšířili a nakonec znamenaly doslova revoluci v potápění! Od teď se mohl člověk pod vodou pohybovat a pracovat zdánlivě bez omezení. Dodnes můžeme ještě vidět skafandry Siebeho typu, které se používají při těžkých pracích pod vodou! |
|
1858
Byl položen a zprovozněn první transatlantický telegrafní kabel. |
|
1863
Auguste Denayrouze a Benoit Rouquayrol sestrojili zařízení nazvané Aérophore. Potápěč byl vybaven maskou se skleněným zorníkem, která kryla celý obličej. Na nádech nesl nevelkou nádrž se stlačeným vzduchem. K tomuto zásobníku byl připojen regulátor, jenž dodával hadicí do masky vzduch v množství závislém na okolním tlaku a na potřebách potápěče. Ani přes technicky vyspělé řešení se Aérophore nikdy nestal zcela nezávislým zařízením. Slabinou byla malá kapacita zásobníku na zádech. |
|
1864
Norové vytáhli z hlubin žijící mořské organismy, které byly do té doby známy pouze jako fosilie staré 120 milionů let. |
|
1870
Jules Verne ve své knize Dvacet tisíc mil pod mořem popisuje život v mořských hlubinách. Přestože se prakticky nepodílel na vývoji žádné ponorky, jeho fikce o životě v hlubinách byla později částečně potvrzena.
Více článek
Jules Verne námořník |
|
HMS Challenger1872 , 21. prosince
Na plavbu kolem světa vyplula první loď s ryze vědeckým záměrem, HMS Challenger. Po dobu 4 let vědci zkoumali oceán na úrovni tehdejších znalostí. Informace, které dovezli jsou první ucelené zprávy o stavu světověných oceánů vůbec. Byly zaznamenány první podmořské pohoří, salinita v různých částech oceánů, stovky nových druhů živočichů. Tento první vědecký výzkum dal základ moderní oceánografii. Výpravu vedl Sir Charles Wyville Thomson, professor of Natural History at the University of Edinburgh. |
|
1879
Henry Fleuss se při konstruování nezávislého dýchacího přístroje rozhodl pro čistý kyslík, poněvadž jeho spotřeba se pohybuje kolem jednoho litru za minutu, zatímco minutová spotřeba vzduchu jde do několika desítek litrů. Při použití vzduchových přístrojů také do okolní vody uniká značné množství kyslíku obsaženého ve výdechu potápěče. Zbývalo odpovědět na otázku co s vydechovaným CO2 , jehož nahromadění by způsobilo otravu. Řešením bylo vybavení přístroje pohlcovačem schopným oxid uhličitý zachytit. Fleuss použil konopnou cupaninu napuštěnou roztokem draselného louhu. Přístroj vyzkoušel roku 1879 a sním pod vodou vydržel celou hodinu.
Dýchací přístroj Fleussovy konstrukce byl vybaven měděnou tlakovou lahví s kyslíkem přiváděným do pružného dýchacího vaku, odkud jej potápěč nadechoval hadicí. Výdech usměrňovala jiná hadice do pohlcovače, kde byl zbaven oxidu uhličitého. Zbylý kyslík se vracel zpět do dýchacího vaku.
Princip, s nímž Henry Fleuss přišel již v poslední čtvrtině 19. století, se u kyslíkových dýchacích přístrojů uplatňuje dodnes. Jako výhody nabízí zejména fakt, že z něho nevystupují bubliny, což s nehodí při různých diverzních akcích. Nevýhody spočívají ve složitější obsluze a údržbě a také v omezení bezpečné použitelnosti hloubkou okolo 10 metrů. Dýchání čistého kyslíku pod touto hranicí vyvolává prudkou otravu spojenou s rychlým nástupem bezvědomí. |
|
2.polovina 19.století
V druhé polovině 19.stol. se Paul Bert zabýval problémem dýchání ve velkých výškách především horolezců a letců v balónech a zcela zákonitě se dostal i k problému vyššího tlaku. Probral se mnoha zprávami o úmrtí, či zmrzačení potápěčů a přemýšlel co se vlastně stalo. Přišel na to, že kyslík, je-li ho moc, stává se jedovatým, a není-li ho zase dostatek, člověk se udusí. Byl to velký krok vpřed, ale to stále nebylo to, co způsobovalo potápěčům takové problémy. Kyslík je ve vzduchu obsažen zhruba z 21%, téměř celý zbytek tvoří dusík. Ten neodchází, tak jak je vdechnut, ale v krvi je rozpuštěn, čím větší tlak, tím je možno ho do krve rozpustit víc, a jak se tlak snižuje dusík se snaží opět dostat ven. Bert také navrhl možnosti jak se kesonové nemoci vyhnout. Buď zvedat potápěče k hladině velmi pomalu, čímž se dusík pomalu vysytí - tzv. dekomprese, nebo pro potápěče, po vynoření na hladinu, vytvořit prostředí se stejným tlakem, v jakém byl a tam postupně tlak snižovat - tzv. rekomprese. Dnes je tento jev nazývaný jako Kesonová nemoc. |
|
První podmořské fotografie
Louis Boutan byl první, který vyhotovil podmořské fotografie a publikoval je ve své knize La Photographie Sous-Marine1893-1900
|
|
|
Filadelfský experiment 
Záhada starověku - mapa admirála Piri Reiseho 
Nejmenší a největší známá mořská ryba 
Freedom největší plovoucí dok na moři 
Medúzy v Evropě, medůzy tajemné i vraždící 
Třicetimetrové vlny nejsou na moři vzácností 
Katastrofický vznik Černého moře před 7500 lety 
Martin Behaim - Čech, který vymyslel glóbus 
Mořeplavec Rudolf Krautschneider je také spisovatel 
Záhada plachetnice Mary Celeste 
Mořské hlubiny odpradávna přitahovaly lidskou zvědavost. Je zvláštní, že dnes máme o vesmíru mnohem větší znalosti, než o tom, co se děje přímo na naší planetě, pár stovek metrů pod hladinou. 
Ukaž/Skryj formulář komentáře