Byl poslední červen Anno Domine 1507 a v nemocničním útulku hospitálu sv. Bartoloměje umírá v naprosté chudobě jeden z největších učenců a kosmografů své doby, Martin Behaim von Schvarzbach. Bylo charakteristické pro onu dobu, že on, norimberčan s kořeny od Černé řeky u Plzně, leží pochován v dominikánském kostele v Lisabonu, daleko od svého domova. Kdo byl vzdělaný nacházel jen pár míst pro své uplatnění v celé Evropě. A Lisabon byl tehdy jedním z nich.

Konec 15.století znamenal pro Evropu dobu převratných objevů nejen v mořeplavectví, ale i v nazírání na hranice tehdejšího světa. Během desítek let soustavných plaveb Portugalců, směřující do bájné Indie cestou kolem Afriky, se mělo především nalézt novou cestu k bohatství Asie, jehož přísun do Evropy blokovali Arabové. Bylo to hledání o jehož směru nemohl nikdo z jistotou říct, že je správné. Plavby vedoucí k obeplutí Afriky do Indického oceánu dovedl nakonec k vítězné poslední objevitelské plavbě Vasca de Gama roku 1498, tedy ve stejný rok, kdy Kolumbus přistál v dnešním Karibiku a znovuobjevil Americký kontinent. Byla to doba, kdy světu vládlo Portugalsko a Španělsko a každý, kdo něco znamenal v matematice, astronomii, pobyl nějakou dobu na jejich královských dvorech. Proto osud zavál i mladého a vzdělaného Behaima až na portugalský dvůr, aby se stal členem královské rady, která řídila objevitelské plavby a postupně se zúčastnil sám plavby kolem západních břehů Afriky. Bylo to s legendárním kapitánem Diogo Cao, který poprvé začal vytyčovat kamenné pilíře, padraos, které měly označovat hranice portugalské státní moci.

Pravděpodobný portrét Martina Behaima (1459 – 1507), řečený také Behem, Boemia nebo Bohemia

Skutečnost, že Behaim díky této plavbě přeplul rovník, měla za následek vznik mapy hvězdné jižní oblohy. Jeden z význačných a dodnes nedoceněných objevů tohoto učence. Později, podle historiků, vytvořil námořní mapu, kde zúročil nejen své znalosti z plavby za rovník, ale i další písemné prameny. I když tato mapa se nezachovala, je patrné z písemných zápisů, že Behaim na ní zakreslil průplav mezi Atlantickým a Pacifickým oceánem mnohem dřív, než jím proplul Magellan se svou flotilou roku 1520.

Jeho nejznámějším přínosem pro tehdejší vědu je zkonstruování “zemského jablka”, prvního glóbu, který vytvořil na žádost městské rady z rodného Norimberka. Těžko si dovedeme dnes představit, jakou revoluci by Behaim způsobil, kdyby mu tenkrát mohl celý svět uvěřit, že jeho poznatky jsou správné.
Ale jak už to v historii bývá, skutečně geniální nápady jsou oceněny až budoucností. Možná i proto musel Martin Behaim vypít svůj hořký pozemský úděl až do dna a zemřít v chudobě, zapomenut, stejně jako jeho současník Kolumbus a mnozí jiní v historii. Zatímco  vojenští vrazi, korunovaní hlupáci se dodnes učí ve školách a nikomu to nedochází. 

Foto:
1. Pravděpodobná kopie Behaimova glóbusu.

Dobové kopie Glóbu jsou uloženy v Paříži a Washingtonu, originál je v Norimberku.

Literarutura:
Karel Fleissig - Za hvězdou mořeplavce Behaima, západočeské vydavatelství, 1977
Beletristicky zpracovaný životopis.