Moře
Vítězslav Nezval

Ty moře, které neznáš neděli,
ó moře, čím je ti mé hoře,
mé hoře za vlastí a přáteli,
čím je mé hoře proti bóře,
jež s tebou ve dne v noci burácí,
i když jsi nejklidnější, když jsi klidné ...
Pták vzlétá, člověk se jen potácí,
i ty máš svoji píseň o práci,
ty oko modré, plačící a jasnovidné,
ty moře, které neznáš neděli,
ó moře, čím je ti mé hoře!

Ó moře, ty, jež tečeš do kopce,
ó moře, čím je ti mé hoře,
ty vyvřelé jak láva na sopce,
ó moře, ty jež tečeš do kopce,
poděkuj za mne divotvorné flóře,
jak žena rozpouštívá z prstlů lak,
ty rozpouštíš mé hvězdy také tak, vzlétá pták,
ty mlčíš, člověk jde a zemi oře,
ó moře, ty, jež tečeš do kopce,
ó moře, čím je ti mé hoře!

Ty moře z hedvábného papíru,
ó moře, čím je ti mé hoře,
jak možno míti, moře, nevíru
v život, ty holubice vesmíru,
modravá, splývající s nebem,
pták vzlétá, člověk je živ chlebem,
tvůj otrok, moře, i tvůj pán,
ó moře, vlij mi v prsa oceán,
ty moře z hedvábného papíru,
ó moře, čím je ti mé hoře!

Večerní moře z mlh a tabáku,
ó moře, čím je ti mé hoře,
ty v Cannes, ty v Antibes, v Nizze, v Monaku,
ty plné křišťálu a kouře,
kdy naše touha po člověku oněmí,
pták vzlétá, člověk chodí po zemi,
ty moře, které luna brázdí,
píši své básně na tobě jak na zdi,
jak jinoch vytržený před ženou,
štěstí je, moře, naší odměnou,
večerní moře z mlh a kouře,
ó moře, čím je ti mé hoře!

Ó moře, moře, život pospíchá,
ó moře, čím je ti mé hoře.
Z tichosti vzejít, přejít do ticha,
ó moře, moře, život pospíchá
jako tvé vlny, jako roste tráva,
i když se skončí, nikdy nepřestává,
hvězdy jsou větší než tvůj svit,
pták vzlétá, člověk chtěl by žít
a hyne rychle jako jitřní zoře,
ó moře, čím je mi tvé hoře!

O lodi jménem Manhatan
(balada padesátá)
Vítězslav Nezval

Byl jeden námořník,
jenž poznal všechny světadíly.
Rád klel, což, byl to jeho zvyk,
jinak byl k lidem roztomilý.
Pil s námořníky, dokud pili,
a rozbil v hádce mnohý džbán,
zvlášť, když se námořníci bili
na lodi jménem Manhatan.
Rackové vydávají křik
a víno teče, vlny kvílí.
Co všechno přijde na jazyk,
když námořník má dlouhou chvíli.
Jsou rusálky, jsou vodní víly,
tak u jedné z nich rozbil stan
a nakonec se políbili
na lodi jménem Manhatan.

Než odjel, vzal si kapesník
a zamával těm, kteří zbyli.
Pak vylezl si na žebřík
a nohy se mu podlomily.
Hodiny se prý zastavily
a bylo sylšet zvuky hran.
Už vícekrát nedojedeš k cíli
na lodi kménem Manhatan.

Poslání:

K stáru se člověk často mýlí,
zvlášť když byl světen příliš štván.
Kéž došly by mně moje síly
na lodi jménem Manhatan.