Odrazy - Benátky
Albert Mokl

Dech léta na lagun hladině nehnutou vodu sotva smísí,
plachty ve vzdušné hodině k ostrovům míří,
kosatce moře šeříky oblohy prosytí světlo modří průhledných květů,
v prázdnu zářivé rozlohy dlouhé a jemné křídlo v letu
křišťálem zvoní v hloubi oblohy,
stín bárky je modrý na ploše vod, s ním vlna si hraje plná růžových poupat,
která je čištší rozkoš než vdechovat van jímž voní,
trhati azur vod a v stínu růžových poupat je duše co jiného než pouhá iluze vody,
kde v sladkém ránu bez konce stoupá o dómech ze zlata sen a nad sebe sám se kloní,
vše změklo, hleď v snu věcí zdá se koupat,
vše je jen odraz a nejkratší ze všech lží,
jsou řečeny dálkami, kde lehké se paláce rodí z vody která je klidně houpá,
bílá plachta tam dole na chvějivém odrazu se klouže a proniká jednotným mořem.