LODNÍKUV LAMENT
Hop Trop

Emi      G                 D            G      D      G
1. Já snad hned, když jsem se narodil, na bludnej kámen šláp',
D           Emi    D       Emi
a do školy moc nechodil, i tak je ze mě chlap,
G            D             G    D   G
velký dusno, který nad hlavou mi doma viselo,
D            Emi     D    Emi D G D G C G
drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk' si na čelo.

G                   D
R: Máma mě doma držela a táta na mě dřel,
G
já moh' jsem jít hned študovat, kdybych jen trochu chtěl,
D
voženit se, vzít si ňákou trajdu copatou
G                   Emi
a za její lásku platit celou vejplatou, hó hou.

2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

R:

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

R:

4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.

R:

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.

R: