Marlín je ryba, kterou svého času zpopularizoval Ernest Hemingway ve své novele Stařec a moře. Tehdy ještě bylo marlínů dost (50.léta 19. století) dnes jsou na pokraji vyhynutí. Velmi zajímavý výzkum provedla australská bioložka Kerstin Fritsches z University of Queensland v Australii, která čerstvě uloveným marlínům měřila teplotu oční sítnice.

Zjistila, že naměřená teplota sítnice jejich očí kolísala v rozmezí 5 až 25 stupňů Celsia. Vypreparované sítnice podrobila testu při kterém na ně nechala dopadat záblesky světla o různé frekvenci a o různé intenzitě. Zjistila, že teplota oka má velký vliv na fysiologickou schopnost oka při rozlišování jednotlivých záblesků. Marlíni obvykle  udržují teplotu svých očí a svého mozku, v rozmezí 19 až 28 stupňu Celsia. Závisí to na hloubce ve které se ryba pohybuje. Teplota oka může tedy být vyšší, než by odpovídalo teplotě okolního chladného prostředí.Podle všeho si ryba  reguluje teplotu v závislosti na potřebách daných intenzitou světla, které je v dané hloubce k dispozici.

U marlínů je část jejich okohybných svalů přeměněna k tomu, aby produkovaly teplo. Krev z těchto svalů je odváděna do oka a mozku. Marlíni jsou zvednout teplotu až na 28 stupňů Celsia. Marlíni tak v plné rychlosti jsou schopni zachytí i velmi slabý odlesk kořisti.

O marlínech se ví, že obývají tu část oceánu, která je na výskyt potravy  relativně chudá.  Kořisti je tam navíc značně rozptýlená. Aerodynamický tvar těla umožňuje marlínům rychle pročesávat velké vodní plochy, ale zdá se, že jejich rychlost by jim asi nestačila.  Podivuhodná adaptace jejich oka, která jim umožňuje zachycení krátkých záblesků o malé intenzitě jim dává mnohem větší šance kořist najít. Při pronásledování kořisti si marlíni v chladných hloubkách oceánu zapínají systém, které jim zvyšuje teplotu jejich očí a mozku. To je zásadní poznatek Kerstin Fritsches, která dosáhla vědeckého úspěchu tím, že vydloubávala oči čerstvě vyloveným marlínům a měřila jejich teplotu.

---

Kerstin Fritsches se zajímá o vizuální schopnosti tuňáků, kostlína amerického, žraloků a karet.  Cíle jejího výzkumu jsou zjistit jestli tato zvířata mají barevné vidění a jak jejich oči jsou přizpůsobené úspěšnému lovu v hloubkách do tisíce metrů. U tuňáka například zjistili, že zvýšení teploty oka má u něho také příznivý vliv na rozlišovací schopnost.  Tuňák ale ohřívá celé tělo, což je energeticky mnohem náročnější a nedosahuje tak vysokých teplot jako marlíni v oblasti očí.

Nejznámější druhy marlínů jsou marlín pruhovaný (Tetrapturus audax), plachetník bílý (Tetrapturus audax), marlín modrý (Tetrapturus audax), marlín indický (Tetrapturus audax), marlín indopacifický (Tetrapturus audax).

Marlíni jsou už dlouzhá léta oblíbenou kořistí sportovních rybářů. Ti je často loví na dlouhé lovné šňůry (longlining). Tyto dlouhé šňůry chytí a zabijí také velké množství  mořských ptáků, včetně albatrosů, zabijí či zraní množství ohrožených želv a mořských savců a zranitelné ryby jsou také rejnoci a žraloci. Počet marlínů stejně jako plachetníků na počátku tisíciletí silně poklesnul a některé druhy jsou zřejmě na pokraji vyhubení.

Marlín patří do čeledě Marlínovitých (Xiphiidaae). Dosahuje mohutného vzrůstu a jsou známé případy uloveného marlína vážícího až jednu tunu. Marlín dokáže při lovu vyvinout rychlost až 100km/hod. Rychlejším je jenom plachetníki atlantský, u kterého bylo naměřeno 110 km/hod.

Fotokredit: fotomontáž, pacifický modrý marlin

Warm eyes provide superior vision at depth in swordfishes.
Current Biology 15 (1):
KA Fritsches, R. Brill, E. Warrant (2005)